VYPRAVOVÁNÍ
Doporučená osnova :
1. Úvod : prostředí, čas, postavy, naznačena základní situace = kdy, kde, kdo. co
2. Stať : vlastní vypravování – zápletka, stupňování a růst napětí, konflikt, jeho vyvrcholení
3. Závěr : zhodnocení nebo vyvození poučení
základní čas vypravování je minulý x pro napětí se užívá času přítomného
Spěchal jsem do třídy a vtom uvidím na chodbě školy podivnou osobu.
Jel jsem rychle a najednou zaslechnu podivný syčivý zvuk.
Nutno dodržet časovou posloupnost / tj. jak šly události za sebou /.
Vybrat to nejpodstatnější, vynechat podrobnosti.
přirovnání, rčení
nespisovná čeština v přímé řeči postav + slova citově zabarvená
zdrobněliny / chlapeček, tatínek, koník, vozík, knížečka /
výrazná slovesa – vyhýbat se slovesům být a mít
pro napětí : kratší věty – jednočlenné jmenné, citoslovečné i věty jednoslovné
Ze startu vyráží netrpělivě první závodník.
Ozývá se rána. Padá. Bum. Prásk. Po něm druhý. Třetí. Ale co to ?
metafory, personifikace, básnické přívlastky . . .
často ich – forma
přímá řeč – pozor na pravopis
Petr řekl : „Dej pozor na pravopis!“
„Dej pozor na prvopis,“ řekl Petr.
„ Pavle,“ řekl Petr, „ dej prosím pozor na pravopis.“
POPIS / děje, věci, charakteristika /
Doporučená osnova :
1. Úvod : seznámení s předmětem – jev, věc, osoba
2. Stať : hlavní popis
3. Závěr . celkový dojem, účel, využití
Důležité je uspořádání popisovaných jevů / od nejdůležitějšího k méně důležitému, od nápadného k méně nápadnému, neskákat od jedné věci k druhé /.
Postupovat plynule určitým směrem – zleva doprava, shora dolů
Výstižně, názorně, přesně
Pestrý výběr podstatných a přídavných jmen
Přirovnání, rčení a jiná obrazná pojmenování
Několikanásobné větné členy , hlavně přívlastky
krásná, ale drahá kytice, prohlížel si obrazy a sochy, velice rád a často chodím do kina a do divadla
při charakteristice osoby :
charakteristika přímá – pojmenujeme přímo : chytrý, pracovitý, obětavý
charakteristika nepřímá –uvádíme jednání osoby a z něho usuzujeme na vlastnosti
LÍČENÍ = subjektivně zabarvený popis
metafory, personifikace, básnické přívlastky …
slova citově zabarvená
dějová slovesa
důležitá je volby slov a slovních spojení, která působí na city
VÝKLAD A PŘEDNÁŠKA obdoba referátu
Přehledný
Srozumitelný
Vyjadřování jasné, jednoznačné
Odborné názvy = termíny
DOPIS
Za místem nepíšeme tečku / Plzeň 16.1.2010 nebo V Plzni 16.1.2010 /
Doporučená osnova :
1. Oslovení + úvodní formule / Milá Hanko, posílám Ti mnoho. . .
Ahoj Honzo! Srdečně Tě zdravím . . . /
2. Vlastní sdělení
3. Závěr + pozdrav
Podpis / za ním se nepíše tečka/, je – li dopis psán na PC, podpis musí být vlastnoruční
Chceme – li napsat něco, nač jsme si vzpomněli až po podpisu, napíšeme P.S.
Zájmena Tě, Tvoje … Vy, Vaše – píšeme velkým písmenem
Úřední dopis :
Stručně, přesně, jasně
Neosobní, citově neutrální, vždy zdvořilá
Vlevo nahoře adresa odesílatele
Pod ní adresát
Místo a datum /bez čárky – Brno 2.ledna 2010 /
Věc :
Oslovení
Stručné a jasné zdůvodnění dopisu
Poděkování za kladné vyřízení, pozdrav a podpis
Dopis dostává číslo jednací
Často na hlavičkovém papíře
Zápis z jednání, schůze, zasedání, třídnické hodiny
- datum a místo konání
- přítomni, nepřítomní
- schůzi vedl/a . . . . . . . . . . a měla tento program :
body programu číslujeme arabskými číslicemi
- kde a kdy zápis vznikl
- kdo zapsal + vlastnoruční podpis zapisovatele
Uvádíme přesná data, dokdy má být úkol splněn, a jména odpovědných osob.
DBÁME NA ÚPRAVU ! ! ! ! ! ! !
REPORTÁŽ
Smíšený útvar – publicistický = zpravodajství + umělecký nebo odborný styl
Informuje o zajímavých místech, lidech, událostech . . .
Podmínka = očité svědectví autora
Píšeš sám za sebe – proto používáš 1.osobu č.j.
V přítomném čase - navodíme dojem, že je čtenář s námi
Uvádět přesná data, fakta, jména, povolání osob, označení míst, pracovišť
Časté výčty !!!
Zachytit vše, co vidíme a slyšíme / zvuková kulisa, auta, tikot hodin, vřískot dětí . . . /
Použít rozhovor, nebo rozhovorů více pozor na pravopis přímé řeči – viz vyprávění
Rozhovor musí být s účastníka akce o tom, co je v reportáži
Použiješ popis, výklad, úvahu
V závěru musí být shrnutí / mělo by tu být něco vtipného, neotřelého /
RECENZE
Posudek uměleckého nebo vědeckého díla / knihy, filmu, písně / nebo kulturní události / koncertu, výstavy / = hodnotí a dílo veřejnosti doporučuje nebo nikoli
Nemá příliš velký rozsah / na rozdíl od kritiky /
Soustřeďuje se na hodnocení výrazně kladných nebo výrazně záporných hodnot
Nesmí obsahovat vulgární výrazy ani napadat autora
Má hodně společných rysů s výkladem a úvahou
ÚVAHA
Zamyšlení, / na základě vlastních získaných poznatků /, na závěr musíš dospět k obecnějšímu závěru
Po úvodu si musíš položit OTÁZKY
Vyjadřuješ SvůJ NÁZOR
Proto často začínáš věty těmito obraty :
Položme si otázku
Myslím si
Domnívám se, že
Můj názor je takový, že
Jsem přesvědčen, že
Já osobně jsem si jist
Zastávám názor, že
JEDNA MYŠLENKA MUSÍ NAVAZOVAT NA DRUHOU = NÁVAZNOST V ÚVAZE
JAZYK :
Hodně hodnotících výrazů
Podstatná jména : úspěch, nespokojenost
Přídavná jména : vynikající, prostý, výjimečný
Příslovce : velmi, výborně
SKLADBA :
Delší souvětí
VV příčinné, účelové, podmínkové / jestliže, kdyby, - li /
Několikanásobné větné členy
výčet
PROSLOV
méně závažný, menší forum než projev / např. prezidenta /
1. oslovení
Vážení přátelé, dámy a pánové!
Vážení hosté, milí přátelé !
2. přivítací formule
Dovolte, abych přivítal, pozdravil
3. Téma
Nejen pojmenovat
Ale i zhodnotit – významné, aktuální,závažné
4. závěr = shrnutí + zakončovací formule = poděkování za pozornost
JAZYK
Spisovně
Hodnotící výrazy
Výrazy citové – působivost
1.os.mn.č.
pozor na otřelé fráze
užít historku jako názorný příklad
neodbočovat od tématu
používat citáty
nežívat vycpávková slova – prostě, vlastně, že, tedy, jaksi, ehm